Ajurvédské masáže
Jako ajurvéda se označuje asi pět tisíc let (!) stará věda, která se snaží především předcházet rozličným nemocem, jakož i celkovému stárnutí organismu. Jak již její samotný název napovídá, tato disciplína má svou kolébku v Indii, odkud se zejména od šedesátých let dvacátého století rozšířila prakticky do celého světa.
Tehdy se k ní nejprve uchylovala více či méně alternativní mládež, která se v Indii a přilehlých zemích snažila najít útočiště před zběsilým tempem tehdejších západních zemí, ale stejně tak i před zkostnatělým životním světem generace jejich rodičů. Silná orientace na úspěch vykoupená duchovním strádáním tak tehdy nacházela protiváhu právě ve světě tisíciletých tradic, které pro mladé alternativce ztělesňovala Indie a její obyvatelé. Ajurvédské masáže tehdy byly nedílnou součástí tehdejší tělesné i duchovní kultury, což se příliš nezměnilo ani spolu s příchodem nového století.
Podíváme-li se totiž na ty, kdož ajurvédské masáže vyhledávají dnes, pak zjistíme, že jsou vhodné pro každého, kdo má pocit, že je na něj okolím vyvíjen větší tlak, než je schopen snést. Tento druh masáží se tak ukazuje být jednou z nejúčinnějších zbraní proti stresu a celkovým pocitům ztráty životní harmonie.
I když lze snadno vyjmenovat některé konkrétní fyzické zdravotní potíže, s nimiž lze prostřednictvím ajurvédské masáže poměrně úspěšně bojovat (patřily by sem například problémy s krevním oběhem, redukce otoků, zmírňování následků paralýzy nebo obrny apod.), za její obecně největší přednost bývá považována schopnost opětovného nastolení pocitů tělesné i duševní rovnováhy, které tak často ztrácíme spolu během náročného profesního života.
O ajurvédské masáži je tak proto vhodné mluvit zejména jako o relaxační technice, která během dvou hodin – po které obvykle masáž probíhá – umožní člověku získat tolik potřebný odstup od každodenních starostí, který v jiných případech získáváme během víkendových horských tůr nebo celodenních výletů v sedle bicyklu. Zapojit proto ajurvédskou masáž do série našich pravidelných rituálů znamená nejen na sobě přímo pocítit účinek masérských technik pocházejících z exotického prostředí, ale stejně tak jde, i přes pomalé tempo, které je pro její správné účinky velice důležité, o způsob, jak relaxací netrávit čas na úkor jiných povinností.
Jak ale vlastně typická ajurvédská masáž konkrétně probíhá? Vyčerpávající přehled na tomto místě samozřejmě není možné provést. Existuje mnoho druhů těchto masáží ( např. Abhyanga, Shiroabhyanga, Mukabhyanga, Padabhyanga, a takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho), navíc zde také velkou roli sehrává osoba toho, kdo masáž provádí. Skutečně kvalitní ajurvédští maséři totiž kromě sdílených základních technik a užívaných substancí do každé masáže vnáší neopakovatelný prvek své životní zkušenosti, který ajurvédskou masáž povyšuje na roveň skutečného umění.
Obecně však můžeme říci, že jedním ze základních kamenů této masáže je užívání těch nejkvalitnějších přírodních olejů, nejčastěji dovážených ze Srí Lanky, kterými je potřeno doslova celé klientovo tělo od konečků vlasů po prsty na nohou.
Neméně důležitou součástí celé procedury je také následné napařování obličeje i celého těla výpary z ajurvédských bylin, které probíhá uvnitř speciálně pro tento účel zkonstruovaného dřevěného boxu, který v sobě skrývá rošty, pod nimiž najdeme byliny zahřáté na teplotu zhruba třiceti stupňů.
Hovoříme-li o postupech charakteristických pro typickou ajurvédskou masáž, k jedněm z nejčastěji zmiňovaných odlišností oproti konvenčnějším masážním technologiím nesporně patří tzv. synchronní, nebo chcete-li dvojnásobná masáž.
Jde zde o to, že jedno ležící tělo zároveň promasírují dva maséři, kteří ovládají umění dokonalé souhry svých čtyř rukou. Slovy se tento zážitek popisuje poměrně obtížně, částečně zde však možná napoví skutečnost, že právě kvůli tomuto synchronnímu postupu je někdy ajurvédská masáž popisovaná jako královna mezi masážními technikami vůbec.
